Jedno z prvních setkání s něčím, co se později změnilo na přispívání do otevřených projektů, byl blog Kliktivisti. Věnoval se internetovým tématům, které by mohly být zajímavé pro lidi intenzívně se pohybující na internetu. Kliktivista bylo označení člověka, který na internetu vyvíjel aktivismus jen tím, že klikal, nebo komentoval nějaké cizí události. Tedy nepříliš lichotivé označení. Tento blog to chtěl ale ukázat v jiném světle, že aktivita na internetu může mít i skutečně pozitivní přínos. Jde jen o to zvolit to užitečné a nedělat to neužitečné. Jedním z dobrých kliktivistů byl i Jan Böhm. To bylo někdy v roce 2014 nebo 2015.

Něco se mi na tom blogu zalíbilo a zároveň se mi zalíbil termín “virtuální dobrovolník” který jsem asi viděl jinde. Přišlo mi, že to přesně pasuje do mých možností jak se dobrovolnou činností u počítače podílet na něčem užitečném.

Zanedlouho se Jan Böhm začal více věnovat nově vznikajícímu projektu Missing Maps v ČR a společně s malým týmem MSF začal pořádat v Praze Mapathony. Tam jsem ho potom potkal i naživo.

Nějakou chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlal na mapathon přijít. Platí zde opravdu to známé “nejtěžší je ten první krok” . Když jsem konečně dorazil na prvním mapathon, poznal jsem, že to je setkání plné zajímavých informací a hlavně skvělé atmosfery. Potom už bylo pro mne chození na další mapathony snadnější. Vlastně jsem se na ně těšil.

Na akcích jsme vždy na začátku dostali vysvětlení a návod jak mapovat pro nově zapojené, pak už jsme v rámci večera pracovali na doplňování aktuálních projektů.

účastnil jsem se několik desítek mapathonů zejména zpočátku a zažil neuvěřitelnou atmosferu nadšení a pocitu dobře vykonané práce.

Díky mapathonům jsem navštívil několik míst v Praze, kam bych se běžně nedostal, byly to i různé firmy, které pro pořádání akce poskytly své místnosti a internetové připojení. Přicházeli tam i pozvaní zajímaví hosté, kteří k činnosti Lékařů bez hranic vyprávěli své osobní zkušenosti.

Zároveň jsem pozoroval i další aktivity kolem dobrovolničení. Mapování v Tasking Manageru projektu HOT OSM jsem se věnoval i mimo pořádané mapathony. Komunita se rozrostla a připravila si pro nové i dlouhodobé mapovače dostatek informačního a organizačnho zázemí.

Jednou mne požádali o záskok v přípravě mapatonu, tak jsem si už jako zkušenější účastník vyzkoušel i jeho vedení. Vyžadovalo to připravit si prezentaci, vysvětlit pravidla a pak už se pustit s týmem do mapování nových tasků.

Později už jsem se mapathonům v Praze nemohl věnovat osobně, změnilo se mi v životě více věcí a tak jsem už nemohl být účastníkem naživo.

Stále jsem se Missing Maps věnoval a od té doby pro mapování v OSM udělal i spousta jiných věcí

• doplnil jsem české překlady k příručce LearnOSM na Transifexu
• přeložil jsem veřejný web a uživatelské rozhraní Tasking Manageru na Transifexu - a to postupně ve staré i novější verzi
• doplnil jsem český překlad do uživatelského rozhraní aplikace MapSwipe To bylo také na Transifexu
• na MapSwipe jsem dosáhl docela vysokého skore swipování
• pokračoval jsem v mapování tasků pro Missing Maps. Jedním z ucelených úkolů bylo například zakreslení cest v okolí jezera Ukerewe… To, co vypadalo dříve jako neobydlená oblast je dnes na mapách zpracováno i díky místním mapovačům do perfektní mapy. Vše toto považuji za týmovou práci, kde jde o anonymní spolupráci více lidí.

Z toho všeho mi zůstal výborný pocit. Nejen z množství odvedené a okamžitě viditelné práce, ale i z nadšení a zapojení spousta různých lidí. Komunita MM pro ČR a SR se ve svých začátcích dostala do předních příček aktivit a zpracovaných tasků v celosvětovém žebříčku, bylo to hlavně díky opakovaným a dobře zvládnutým mapathonům. Dalo se na nich dozvědět mnoho zajímavostí přímo od lidí spojených s Lékaři bez hranic. Informací, které se veřejně v mediích příliš neobjevují.

Další moje kroky s mapováním už vedly jinudy, ale Missing Maps mám stále v hledáčku pozornosti a vidím, že s přestávkami se stále něco děje. Když je potřeba, doplním překlady do dokumentace, nebo Tasking Manageru.